Ráda cestuji a na našich toulkách se někdy dobře pobavím, tím co vidím.
Při jedné cestě za krásami naší vlasti, jsme se s manželem zastavili na čerpací stanici, abychom nabrali palivo. Nechtělo se mi vystupovat, tak jsem zůstala v autě a pozorovala cvrkot kolem nás.
Zanedlouho, pár metrů od nás, zastavila dodávka, vystoupili žena a muž kolem čtyřicítky. Hledali zařízení, aby doplnili vzduch do pneumatik. Našli jej přidělané na zdi právě přede mnou, takže jsem měla všechno v přímém přenosu a s dobrým výhledem. Začala se odehrávat, pro mě nepochopitelná scénka. Žena odmotala hadici od foukacího zařízení a začala obíhat auto. Muž se postavil k měřáku, kde je zapotřebí mačkat knoflík s plusem a mínusem. Světácky se rozhlédl a čekal s prstem na knoflíku. Za okamžik, když žena odstranila čepičku z kola, zvolala můůůůůžeeeš. Muž s pohledem mistra zeměkoule dofoukal pneumatiku na správnou mez a scéna se opakovala, opět žena poklekla k dalšímu kolu, to už můj údiv přešel k velkému pobavení a vystoupila jsem z auta, abych pobavila svého milého muže, možná jsem se trochu nahlas smála absurdnímu chování onoho muže, protože se na mě pohoršeně podíval, otočil se zády a při posledním dofoukaném kole, běžel ke své partnerce, vzal ji hadici z ruky a alespoň ji uklidil.
Mám pocit, že dokud mne neviděl, jak jsem jeho chováním pobavená, nepřišlo mu nic divného na tom, jak se choval. Možná něco pochopil, ale možná také nic.